Agrotechnika

Zpracování půdy slouží k úpravě půdních vlastností ve vztahu k pěstovaným plodinám. Patří k němu povrchové kypření půdy, povrchové utužení, kypření a drobení orniční vrstvy, urovnání povrchu orniční vrstvy, prohlubování ornice a kypření podorničí a úprava vodního režimu půdy.

Správná a vhodně zvolená agrotechnika v EZ má zásadní vliv na mechanické odplevelení pozemků a udržení plevelů pod prahovou hodnotou.

Zpracování půdy se dělí do čtyř skupin:

Základní zpracování – zahrnuje podmítku, seťovou a hlavní orbu, prohlubování, podrývání a hloubkové kypření (dlátování). Tyto úkony svým kypřícím účinkem zvyšují pórovitost, obsah makropórů, a tím lepší pronikání vody do půdy. Nakypřená vrstva značně zvyšuje svůj objem – u hlinitých půd to může být až o 30 % a u těžších půd o 50 % i více. Ornice se přitom rozpadá na menší půdní agregáty. Podmítka prováděná na těžších půdách za sucha způsobuje hrudovitost, a to zejména po jařinách, olejninách a luskovinách.
• Při orbě těžké půdy za sucha se větší hroudy vytvářejí po okopaninách, nejmenší po obilovinách. Nejlepší drobtovitost je po jařinách, luskovinách a olejninách. Na lehčích půdách je drobtovitost obvykle dobrá. Protože orbou se uvede půda do klidu na delší období, má její kvalita výrazný vliv na omezení projevů eroze. Optimálně zvolená hloubka orby je velmi důležitá na omezení vytrvalých plevelů.
• Při jarní předseťové přípravě bývá nejodolnější struktura při vláčení a smykování po jetelotravních směskách i po okopaninách, nejméně odolná po obilovinách (ječmen, pšenice). Uléhavost je větší po obilovinách, menší po jetelotravních směskách.

• Příprava půdy k setí nebo sázení – má za cíl umožnit včasné a úspěšné založení porostu a vytvoření vhodných podmínek pro jeho růst. Spočívá v urovnání povrchu, vytvoření lůžka pro osivo a v omezení růstu plevelů, které je klíčové v EZ. K přípravě půdy slouží smykování, vláčení, kypření a válení. V dnešní době se tyto operace vesměs agregují při použití bezorebného secího stroje anebo kompaktoru.

Kultivace půdy za vegetace kypřením nebo válením – je rozdílná u hustě setých plodin, kde se uplatňuje vláčení a válení, a u širokořádkových plodin, kde se uplatňuje podle druhu plodiny: plečkování, hrůbkování, dlátování, ale i vláčení a válení. Frekvence těchto vhodně použitých operací rozhoduje o udržení bezplevelnosti pozemku a tím o výnosu a ekonomickém efektu pěstované plodiny.

• Bezorebné zpracování půdy – je založeno na zjednodušených postupech, při nichž je půda zpracovávána méně často, do menší hloubky, a některé operace mohou být vynechány. Hlavním důvodem k používání této technologie je snaha o omezení přejezdů po poli, snaha o úsporu vláhy v sušších oblastech a snížení nákladovosti. V EZ se tento způsob doporučuje využívat omezeně, protože se zde trochu potlačují doporučované zásady optimální agrotechniky tohoto přirozeného hospodaření.


Další agrotechnická opatření využitelná v EZ, omezující erozi půdy
Podrývání je velmi hluboké kypření, kdy se neobrací půda a to v min. hloubce do 35 cm (pochopitelně, kde to půdní podmínky dovolí a půdní profil je dostatečně hluboký).
Hloubkové kypření, což je kypření do hloubky 35 cm.
Plečkování a to hlavně s pasivními radličkami různých tvarů u okopanin a kukuřice.
Dlátování, které je prováděno dláty a to zejména u okopanin v průběhu jejich vegetace.