Mapování oblastí ohrožených větrnou erozí v ČR

K plošnému a prostorovému vymezení oblastí náchylných k větrné erozi se používá faktorů půdních a meteorologických.

Ve Státním vodohospodářském plánu z roku 1962 byla zpracována mapa oblastí ohrožených větrnou erozí na základě pedologických a klimatických podmínek. Pasák (1970) provedl vyhodnocení erozní ohroženosti pro tehdejší ČSSR, kde jako nejohroženější území v ČR uváděl st. oblast Dolnomoravského úvalu, dolního toku Dyje, oblast těžkých půd na moravském úbočí Bílých Karpat. Do kategorie s lehkými půdami avšak s nižším klimatickým faktorem patří Polabí, dolní tok Cidliny, Vltavy, Ohře, Dyjsko- svratecký úval, Hornomoravský úval, dále do kategorie náchylnějších oblastí náleží oblast mezi Rakovníkem, Plasy a Podbořany, dále mezi Plzní a Bílovicemi a mezi Českým Brodem a Říčany.

Na Moravě sem patří území mezi Velkým Meziříčím, Velkou Bíteší a Moravskými Budějovicemi a dvě malé oblasti u Moravské Třebové. Do poslední oblasti patří rozsáhlé území mírně zvlněných, málo lesnatých holin od Jaroměře přes Mladou Boleslav, Ústí nad Labem, Chomutov, Karlovy Vary, Stříbro, k Rakovníku, dále ke Kladnu, Říčanům a Chrudimi. Na Moravě severní část Hornomoravského úvalu, Opavsko, Osoblažsko.

Další mapové vyjádření oblastí ohrožených větrnou erozí bylo zpracováno VÚMOP Praha (Janeček a kol., 2000). Jako základní jednotka zobrazení bylo zvoleno katastrální území. Metoda stanovení vychází, podobně jako u vyjádření potenciální ohroženosti zemědělských půd vodní erozí, z pedologické databáze VÚMOP Praha. Výchozími podklady byly bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ). Byly využity údaje o klimatických regionech charakterizované prvním číslem kódu BPEJ a údaje o hlavních půdních jednotkách (2. a 3. místo kódu BPEJ), tedy faktory, které přímo ovlivňují větrnou erozi.

Tato metoda byla aktualizována za využití nově dostupných údajů (LPIS, aktualizované BPEJ) a v roce 2010 ji ve VÚMOP, v.v.i. zpracoval Novotný a kol. jako aktualizovanou mapu v podrobnosti na díly půdních bloků LPIS. Mapa byla vyhotovena na základě vyhodnocení klimatických a půdních faktorů a pokrývá celé území ČR.

Na základě výsledků výzkumů prováděných v letech 2008–2012 bylo potvrzeno, že určité typy těžkých půd za specifických klimatických podmínek podléhají rozpadu neerodovatelných částic až k hranici erodovatelnosti, která byla stanovena na množství 40 % a méně neerodovatelných částic v půdě.

S využitím databáze BPEJ a z ní pocházejících údajů o hlavních půdních jednotkách a klimatických podmínkách, byla v roce 2012 sestavena mapa těžkých půd, potenciálně náchylných k větrné erozi. Mapa doplňuje informace o oblastech, které mohou podléhat účinkům větrné eroze, stanovených v mapě VÚMOP, v.v.i., v r. 2010.

Tyto mapy však nezohledňují další lokální faktory, jako je rychlost a směr erozně účinných větrů, velikost pozemků, půdní pokryv a existující trvalé vegetační větrné bariéry (větrolamy, biokoridory).

Záměr zpřesnit informace o územích ohrožovaných větrnou erozí prostřednictvím jejich kategorizace a regionalizace se zformoval do tvorby nové syntetické mapy vyjadřující rizika větrné eroze se zohledněním erodibility jak těžkých, tak lehkých půd, vlivu suchosti území i povětrnostních podmínek (blíže Dufková, Podhrázská, 2012; Podhrázská a kol. 2014, Středová a kol. 2015) – viz mapa obr. 6-14. Kombinací faktorů ohroženosti orné půdy v katastrálním území a jejího plošného zastoupení v rámci k.ú. byla získána mapa vyjadřující míru potenciální ohroženosti jednotlivých k.ú. viz mapa na obr. 6-15.